Dnes je mému hudebnímu otci 72 let. Dodnes vzpomínám, jak mě táta vzal k nám „do blechárny“ – kina Nad Zámečnicí (ano, to je ten Biograf, kde dnes občas hrajeme). Říkal:“Dávaj‘ Perný den. Je to s jednou kapelou, to by se Ti mohlo líbit…“. No a bylo to… Tam jsem našel Paula McCartneyho, který se stal mým hudebním otcem. Mnohým tím odpovím i na otázku-ano je to jeden z důvodů proč mám ve znaku Blackbirda (kosa, či jak méně znalí občas říkají černého ptáka)… S tímto symbolem jsem se ztotožnil už před mnoha lety… Paul mě učil akordy, protože je levoruký hráč, televize byla jako zrcadlo a já dlouho nevěděl, co které akordy znamenají. Věděl jsem ale především, jak zní, což pro mě bylo podstatnější. Je to zvláštní mít k někomu tak blízko, aniž by on sám o tom věděl… Ale třeba se mi jednou poštěstí to, co Mekymu Žbirkovi, že si pokecáme… I když to pak budu asi dlouho rozdejchávat…
Později přišel v závěsu další „hudební otec“ Bryan Adams, který zrovna dnes hraje v Brně (proč v Brně sákryš?).
Trojici pak doplnila kapela Bon Jovi.
Těch „nej“ je samozřejmě víc, mám svůj top 10, ale tyhle tři považuji za svojí hudební rodinu a Paula za otce, který mě (vedle mého pozemského otce) učil první akordy… a můžu jenom snít o tom, abych měl v jeho věku alespoň pololviční energii a invenci. Mám dobré vzory… Paule díky a vše nejlepší….