Řeka lávy
Jan Vytásek
Album: Na houpačce
Stříbrnej plášť, noc je jen tanec ve hvězdách
byl to jen flám, sen na neznámejch planetách
ten vír Tě stáh‘ od všeho pryč až pod vodopád
Kdekdo už ví, že sbohem často neplatí
když půjdeš spát, na křídlech sen Tě navrátí
stačí jen snít, co bylo dál, než naše stopy ráno vítr svál
Tak řekni, šlo by nám to dál, řekou plnou lávy?
Měla bys to stejný, jak to nalíčený máš?
Vzdálená, opuštěná záhy
cesty nikdo nezná – a my oba jdem svou a zvlášť
Jak řeky proud, občas Tě cítím na dlaních
to nejsem já, doteky rtů a lehkej smích
nejeden šrám, stejně jak Ty
už na sobě mám
Zkus to tak brát, když tuhle knížku zavírám
ten příběh znám – patnáct už dávno bylo nám
načtený mám, z roků a cest
že chce to víc než jen se za ruce vést
Tak řekni, šlo by nám to dál, řekou plnou lávy?
Měla bys to stejný, jak to nalíčený máš?
Vzdálená, opuštěná záhy
cesty nikdo nezná – a my oba jdem svou a zvlášť
Tak řekni co na tom svádí nás? Škrábance, střípky váz?
Všechno to dá se brát snáz!
Snadno to dá se brát – dávno se ví,
že krátký lásky nikdy nezestárnou
Tak řekni, šlo by nám to dál, řekou plnou lávy?
Měla bys to stejný, jak to nalíčený máš?
Vzdálená, opuštěná záhy
cesty nikdo nezná – a my oba jdem svou a zvlášť
Občas tě vídám,
jak v prachu schovaná se v dálce ztrácíš
… na jinej směr …
oba jdem‘ svým a zvlášť …