Na houpačce

Na houpačce
Jan Vytásek
Album: Na houpačce

Na houpačce s Tebou sedím
a koukám jak se smutek vymejvá
večerem příběhy říkám
obrázky co vídám jenom já
Kéž bys‘ mohla sáhnout do mý hlavy
a vytáhnout ten splín ať nebolí
a tak tu na houpačce s Tebou sedím
a do ticha nám jemně mrholí

Na cestě jsme spolu pár let
a prošli jsme už spolu čím se dá
přesto tolikrát se cítím tak sám
a s tím se sotva něco udělá
A tak na houpačce se mnou sedíš,
a jemně hladíš rukou líc
skrz Tvůj úsměv vím, že jsi v tom se mnou,
že bys mě chtěla chápat víc

Občas i tak se to má, už to rozeznávám
splíny temnoty dnů, světlo zahalí nám
a kdekdo v jednom z těch dnů
zaváhá spíš
jestli tam, kde je ten mrak
i slunce má svou skrýš

Tenhle večer lehce proplul
a sklenka už se prázdná zdá
splín jsme utopili spolu v láhvi
jenom víno, Ty a já
bylas‘ prochladlá a ospalá
a já cítil, jak se země propadá
rád jsem vnímal jak se spánek blíží,
že je to tak jak bejt to má

Tak jsem Tě doprovodil dovnitř domů
za Tebou šel za chvíli jen
co jsem na houpačce s Tebou seděl
zase věřím v rozzářenej den

Občas i tak se to má, už to rozeznávám
splíny temnoty dnů, světlo zahalí nám
a kdekdo v jednom z těch dnů
zaváhá spíš
jestli tam, kde je ten mrak
i slunce má svou skrýš
…slunce jen má svou skrýš