Moji milí,
je už polovina dubna a já píšu svůj první letošní post. Mohl bych vám věšet bulíky na nos o tom, jak „se dějí velké věci“, ale pravda je syrovější: Přestalo mě bavit závodit v maratonu, kde vítěze určuje fotka kocoura kadícího při západu slunce. Tohle bude malinko tvrdé. Nijak si nestěžuji, ale chci jen vysvětlit, proč ta pauza. Tento mailing list je místo, kde píšu otevřeně, pro své skalní fanoušky. Pohled do zákulisí. Prostě bolesti i radosti. Zasloužíte si první řadu, protože jste se přihlásili k odběru.
25+ let v tomhle cirkuse. Nekonečná honba za přízní producentů, hubnutí na fotky a jednání s lidmi, o které bych normálně ani nezavadil – s křiváky, kteří si baží ve své „moci“. „Můžete být ‚zalistovaní‘ na stránkách padesáti agentur, ale pokud vás jejich majitel aktivně netlačí, je mizivá šance, že se k vám někdo prokliká. Viděl jsem v zákulisí věci, které se těžko tráví – od pokřivených charakterů až po nevkusná pravidla hry, která k úspěchu vyžadují víc hroší kůži než talent. Zvláště když vám není dvacet, a chcete žít jinak.
K tomu management „kapely“ složené z nekonečného okruhu záskoků. Skoro pokaždé, když po tvrdé práci přišlo lepší hraní, musel jsem školit náhradníky, kteří sice měli čas, ale často podprůměrnou úroveň nebo nesvědomitost a přezíravost k materiálu, kterou jsem se snažil dohánět strháváním pozornosti co nejvíce na sebe. Stal jsem se manažerem, hlídačem, mámou, dirigentem i bedňákem v jedné osobě, zatímco moji „domácí“ hráči holili prachy s nějakou „hvězdou“, která ani neznala jejich jména. Pochopil jsem, že představa kapely, kde na výsledku záleží všem stejně, je v mém případě utopie. Nechtěl jsem být sólista. Ale tak to prostě přišlo. Byl jsem téměř vždy sám voják v poli. One Man Army.
Víte, když máte v doprovodné kapele lidi jako Tomáš Fuchs, Radek Pilc, nebo Tomáš Piala, je to výhra. To jsou svědomití hráči, hudebně i lidsky. Jenže šance, že se takoví profíci potkají v jeden čas na vašem pódiu, je malá. Český muzikant sedí často na mnoha židlích, anebo doma (a to má obvykle svůj důvod). A pak skřípete zuby, když musíte zpátky z luxusního auta do Trabanta. I tyhle propady se podepsaly na mé psychice.
Celý ten mainstream je často jen průměrný zafinancovaný kolovrátek, snadno nahraditelný prefabrikát bez duše, ovládaný lidmi, kteří o hudbě neví nic a jen kopírují, co zrovna dělá Lady Gaga. Revivaly dostávají desítky tisíc za práci někoho jiného a autoři, kteří tvoří, často tak na cesťák, nebo nesrovnatelně méně.
Dělal jsem to všechno. Tisíce e-mailů, telefonátů, psaní písniček, placení studií, hudební produkce, aranžování, stavění vlastního studia, stříhání videí, lepení plakátů. A k tomu ten věčný boj s médii. Oficiální média se s vámi nebaví, pokud si nenajmete drahého PR agenta. Pak vás plácají po ramenou a ptají se: „Jak to, že jsme o Vás ještě neslyšeli?“ A když pak ty samé lidi kontaktujete, buď neodpoví, nebo vám řeknou, že se momentálně věnují někomu „slavnějšímu“ (koho si sami vyrobili skrze skandály). S tím je na čas konec.
Vypnul jsem filtry. Doslova i obrazně.
Poslední měsíce trávím tím, že čistím svůj svět. Pracuju na těle do letní formy, léčím se a vracím se k tomu, proč jsem s hudbou kdysi začal. Přestal jsem tajit svou poruchu OCD. Přestal jsem tajit, jak těžké je s ní někdy žít a že mě několikrát dohnala na samou hranu života a příčetnosti. Byl jsem robot, který vydržel všechno. Hrál jsem se zápaly plic, ve vysokých horečkách a šel na koncert rovnou z operačního sálu se zašitými zády. Šlo mi o publikum a o to, aby toho kdysi zamindrákovaného a opuštěného kluka v mém nitru někdo chtěl. Aby o něj někdo stál.
Ta pauza mi prospívá! Vidím ten pomyslný autobus zvenku. A hraní? uspokojuji si tuhle potřebu jako „busker“ na ulici pro náhodné kolemjdoucí, nebo anonymně v barech. Je to takový udržovací sex, a je to maximálně fér. Žádné kampaně, žádné organizování, žádný risk a stres.
Co to znamená pro vás, moji milí?
- Podzim – Turné BEZ FILTRU 2026: Žádné podbízení se v prázdných kavárnách majitelům, kteří ani nenapíšou vaše jméno na program, a když, tak blbě. Chystám 4 exkluzivní recitály na místech, která mají duši. Jen kytara, hlas a špičkový klavírista. Chci vám ty písně zazpívat tak blízko, aby nebylo kam uhnout. Bude to o pravdě a hlubších písních, které vyžadují pozorný poslech, ne jen beat.
Vracím se k podstatě. Nechci být jukeboxem ani imitací legend v kostýmu. Chci být Jan Vytásek – se svými jizvami, chybami a hlasem, který má teď možná víc co říct než kdy dřív.
PS Důležité!
Je to velmi dávno, kdy jsem založil tenhle mailing list a cestou se nabírala i spousta „mrtvých duší“, algortimy se změnily, jsou nové spam filtry, restrikce. Potřebuji proto vědět, že k vám moje maily dorazily. Stačí napsat krátkou odpověď, abych vás zachoval v seznamu e-mailů.
Na závěr bonus!
Minulý rok jsme s kapelou natočili na jedné povedené soukromé akci živák. Ležel v archivu a tak jsem se na něj vrhnul, Tomáš Piala ho smíchal a já ho teď připravuji pro vás zdarma ke stažení. Být v mailing listu se vyplatí! A samozřejmě až bude spuštěná kampaň pro minitour BEZ FILTRU, budete o tom vědět první!