Nech mě
Jan Vytásek
Album: Na houpačce
Za nehtama se mi nějak usadila špína
zakopnutí, pád a pomalu se sbírám
čas je ale lék, pára u komína
ondesla to dál vlídná Všehomíra
V azylu jsem sám, svět se venku hýbá
absintová láhev, kýve na mě víla…
protančila kolem, primabalerína
vypálila cejch rtěnkou barvy vína
Nechci tu stát, já chci co nejdál odeplout
co zbylo z nás a stopy Tvý ať smejvá proud
budu se smát, jak jsi pod modrým nebem
trávila ty chvíle jedem
a já naštěstí měl jsem procitnout…
Claudius to řek’, v kauze Messalina
že na jednu nemoc dvakrát neumírá
v bolesti a smutku, jsme tu sami,
láskou očištění, špinaví pomluvami
Škrábla jsi mě střepem, přesto díky
nechystám Ti kříže ani kytky na pomníky
čekám na zloděje, co Tě hledá
zaplatil jsem dost aby jsi byla ukradená…
Nechci tu stát, já chci co nejdál odeplout
co zbylo z nás a stopy Tvý ať smejvá proud
budu se smát, jak jsi pod modrým nebem
trávila ty chvíle jedem
a já naštěstí měl jsem procitnout…
A křídla roztáhnout
Moje mladší já co se špiní
pro polibky slávy pak, šli si jiní
pod balkonem, ztrácel víru
slunce vídal, stál ve stínu…
Hraj to na mě dál, ale před sebou jsme nazí
milenci jsme byli, a pak i lásky vrazi
nemůže být míru tam, kde pravdy není
málo bylo lásky v tomhle představení
Nechci tu stát, já chci co nejdál odeplout
co zbylo z nás a stopy Tvý ať smejvá proud
budu se smát, jak jsi pod modrým nebem
trávila ty chvíle jedem
a já naštěstí měl jsem procitnout…
A křídla roztáhnout