Backstage blog 29.7.13

Pastvinská bota, tlačenka a parohy stlejdy Filipa…

Vyrazil jsem si zase do hor. Oáza klidu a míru. V Praze jsem být vlastně nemusel a na to, abych poslal nějaké plky na web, stačí notebook, ne?. Lesy navíc prospívají mé pošramocené psýše :)…

No. Po skvělém, seriózním Žampachu trocha kontrastu. Jelikož jsme měli potvrzeno, že hrajeme na festivalu Pastvinská nota a to zhruba od března, bral jsem to jako závazné. Ale protože byl pořadatel Josef Koubík dost liknavý k poslání detailů, chvilku mi tykal, chvilku vykal, tak to trochu…ehm…zavánělo. No a “dosmrdělo” to tehdy, když mi asi 20.7., tedy cca 20 dní před festivalem napsal:“Omlouvám se za zpoždění s odpovědí, dospěli jsme k závěru, že Vaše produkce se na Notu příliš nehodí. Děkujeme za nabídku. J.Koubík”…V tom by samozřejmě nebyl problém – kdyby to ale býval napsal v březnu, dubnu. Ale 14 dní před festivalem?… To je jednoduše prasárna…. Už třeba jen proto, že basák přišel o další dvě placené nabídky kvůli blokování termínu a my vlastně taky…  Takže díky pane Koubíku za seriózní jednání!… V zájmu nás obou doufám, že se už nepotkáme… Bohužel nebylo to poprvé ani naposled…ale o tom jindy… Zkrátka proto jsem stále častěji raději v lesích a kašlu na křiváky… Avšak… nezapomínám…

No a teď zpět k veselosti!  Tentokrát jsem opět vyrazil do hor – tentokráte busem. Po zkušenosti s havárií autobusu za Hradcem a sezení na schodech jsem si hezky koupil místenku. Po tom, co jsem slušně přesunul paní co seděla na mém místě (to mě čekalo ostatně vždy, když jsem místo opustil) jsem si opět připomněl, že mezery na nohy jsou mezi sedadly konstruované pro lidi vzrůstu cca do 176 cm. No nějak jsem je tam složil a nadechl se dusného vydýchaně-zpoceného vzduchu. Přisedl si slušně se projevující chlapík, autobus se rozdrkocal a vyrazili jsme. Juchů. O pár kilometrů dál jsem ucítil lehké žďuchání do ramene. Chlapík vedle usnul a pravidelně se kolíbal ke mně, dotkl se, ucukl a tak pořád dokola. Do chřípí mě praštil zápach tlačenky, vanoucí z míst za mnou. Slabší povahy by díky tomu pachu ve třicetistupňovém vedru v autobuse pravděpodobně do vzduchu okamžitě přidaly ještě odér zvratek, já to nastěstí zvládl. Inu, dal jsem si sluchátka do uší, pustil si – s nechtěnou asociací – knihu Jurský Park v mp3, začal dýchat pusou a lehce usnul do střídavého klimbavého propadání…

V Hradci řidič něco zamumlal do rozhlasu a než jsem vyndal sluchátka z uší, věděl jsem houby… Řidič samozřejmě předpokládal, že ho všichni celou dobu sledují a visí na tom, jestli jim zrovna třeba nechce něco sdělit, pročež hlášení řekl jen jednou. Dovtípil jsem se, že je to asi proto, abychom vystoupili. Byli jsme v Hradci, kde má autobus půl hodiny pauzu. On, dívajíce se na pomalé vystupování cestujících směrem k nám, čekajících na to se zařadit do fronty ven, nablble zopakoval:”Musíte si vystoupit, já potřebuju abyste vystoupili, čím dýl budete vystupovat tím pozdějc přijedeme”… Kdosi něco tázavě zamrmlal….

“Ve 13.30 na nástupišti I2…”. Nevrle zopakoval informaci, která mi předtím ušla… Inu, asi ráno snědl příliš hrachu a teplého chleba a chtěl rychle pryč. Vypadal tak. Evidentně jsme ho svojí přítomností v autobuse otravovali…

Bojkotoval jsem stánek s předraženými pamlsky a vydal se do nedalekého Lídlu. Koupil si sváču za čtyři pětky a vydal se na druhé kolo. Dorazil jsem do Pastvin, kde už na mě čekala má drahá polovička a odvezla si mě do lesů…

V poslední době jsem hodně věcí zase přehodnotil. Chci se zase chvilku především bavit….No, možná se jen potřebuji dobít… Šel jsem se projet na bruslích, zahrál si u táboráku, vykoupal se v rybníku, dopiloval nějaké texty a to je vlastně “vono”… Plánovaně zahodit mobil a odpojit se od internetu je někdy jedna z nejlepších věcí, co můžete udělat…

Malí caparti od místních příbuzných mě sem tam i bavili svojí bezoprostředností. A protože jsou v rodině i dva myslivci, tak třeba i tím, že jedna našla parohy z jakéhosi kopytníka a na otázku:“Čí jsou to parohy?” briskně odpověděla: “To jsou stlejdy Filipa!”. Život má občas i jiné rozměry…

——————————————————————————————————————————-

P.S. – Za zpětnou vazbu děkuji tentokráte Mírovi Jedličkovi, vyhrává album “Live@Joe”…! Hezké léto…